Moje životní cesta

Vyrůstal jsem v Cornwallu v lásce k moři a k žule, ale abych mohl utéct do širého světa, byl mojí nejlepší šancí úspěch u zkoušek a akademické studium. Dostal jsem se na univerzitu v Cambridgi na Trinity Hall, kde jsem v roce 1970 začal studovat angličtinu a unikl tak do světa intelektuálních podnětů i příležitostí pro svůj narcismus. Od té doby pulsuji mezi svým tahem jet do širého světa a živelnými silami cornwallské země. 

V Cambridgi přerostla má láska k divadlu do fascinace režií a postupně jsem se více zaměřil na experimentální a improvizované produkce. Mojí touhou bylo vytvořit něco skutečného, avšak archetypálního, osobního, ale zároveň univerzálního, co by se skutečně dotklo publika a zasáhlo jej. Protože jsem četl Grotowskeho dílo Směrem k chudému divadlu, měl jsem pro svou představu i jméno: svaté divadlo. Grotowski hledal způsob, jak vytvořit divadlo bez bariér, kde by herec mohl přímo před zraky publika ztělesnit život jako jakousi svátost, které se oni účastní. Poté, co jsem odpromoval na Cambridgské univerzitě, zažádal jsem Britskou radu o stipendium, abych mohl jet studovat do Grutowskeho Divadelní laboratoře do polské Vratislavi. 

To, že jsem odpromoval s červeným diplomem, mě osvobodilo od potřeby neustále se intelektuálně sebeutvrzovat. Také jsem zažádal o studijní program pro divadelní režii, do kterého jsem se zoufale chtěl dostat, a o studijní program televizní produkce Granada, na kterém mi vůbec nesešlo. Na pohovoru, na kterém mi záleželo až přespříliš, jsem se choval jako by mi svázali jazyk, zatímco u pohovoru pro televizi, u kterého jsem tolik nelpěl na výsledku, jsem byl sebevědomý, pohotový a oslňující. V divadelním projektu jsem neuspěl a místo jsem dostal v Granadě, kde jsem byl jedním ze sedmi vybraných z 1500 uchazečů. To byla má první škola v připoutanosti a nepřipoutanosti. A protože jsem neměl žádné zprávy z Polska, odjel jsem natěšený do Manchesteru. 

Těsně před vánoci přišel do vesnice mých rodičů v Cornwallu telegram z Polska. Byl těžko rozluštitelný, neboť na poště napsali všechna slova do jedné sekvence, protože neuměli jednotlivá slova rozlišit. Ukázalo se, že telegram je psán francouzsky, a bylo rozšifrováno pozvání na konkurz ve Vratislavi na 2. ledna. Bylo to poprvé v životě, co jsem si hodil mincemi pro věštbu I-ting a vyšla mi Revoluce. S požehnáním svého šéfa v Granadě jsem naskočil do vlaku a projel skrze zasněženou železnou oponu, bylo to 1. ledna roku 1974. 

Divadelní laboratoř, Polsko.
V Polsku jsem strávil pět měsíců, které mi změnily život. Jevištní teorie byla směsí studia Grotowskeho cesty a prozkoumávání vlastního nitra. Běhali jsme pozpátku temnou místností divadelního prostoru, dokud jsme svým energetickým tělem “neviděli” nebo nevnímali, co je za námi. Spát jsme chodívali v pracovní místnosti bez hodinek či oken a bývali vzbuzeni, aniž bychom měli jakékoli ponětí o tom, jak dlouho jsme spali, jestli je den nebo noc, a tím jsme se mohli osvobodit od diktátu naší mysli a jejího očekávání. Noc jsme trávili rozjímáním nad otázkou „Z jaké látky jste stvořeni?”. Já sám jsem měl vizi, ve které jsem byl oblý kámen modrý elvin, ale bez nějaké hmoty uvnitř, tak nějak podivně plující na hladině moře, omílán větrem a vlnami, s touhou nabrat váhu a klesnout do chladivých hlubin a spočinout v písku, kde by na něj seshora zářily paprsky slunečního svitu.

Svými novými paradigmaty pro divadlo, svojí vášní, upřímností a odvahou přemýšlet mimo vyjeté koleje, udělal Grotowski silný dojem. Začínal se svými paradivadelními experimenty, pořádal setkání hereckých společností s účastníky v horách, kde padaly společenské masky, kde mohli lidé sdílet hluboké okamžiky kontaktu a pospolitosti beze slov, protančit noc okolo ohně, za rozbřesku se koupat, snídat čerstvé mléko přímo od krav – prostě dovolit životu, aby se jich přímo dotkl. Bylo to umění? Ne, spíše to byla nástraha na polapení života. Co bylo nejvíce inspirující, byl kontakt s herci, kteří byli plni energie, nesmírně živí, otevření a vášniví s tvořivostí a inteligencí, která neměla nic společného s myslí. Bylo to takové osvobození se od forem a otevření svého těla pro živoucí proudění života. Chtěl jsem být jako oni. Jak ale?

Psychoterapie
Léta po Polsku byla matoucí. Staré už pro mě nebylo ani přitažlivé ani přesvědčivé, ale nového jsem měl jen nějakou vizi bez pevnějšího uchopení. Viděl jsem propast, mezi tím, kde jsem – v hlavě, plný zábran, úzkostný, přizpůsobený - a tím, kde jsem chtěl být - živý, otevřený, beze strachu, svobodný. Měl jsem v sobě živost i smysl pro dobrodružství, které se zrcadlily v mé přitažlivosti pro ženy, ale netrvalo dlouho a ženy odhalily, že pod tím vším je žadonící a úzkostná touha se zalíbit. Jak uzavřít tuto propast? Odpovědí byla bioenergetika a psychoterapie orientovaná na tělo vycházející z Wilhelma Reicha. Obelhával jsem sám sebe, namlouval si, že se chci tyto techniky naučit proto, abych pracoval v divadle a v drama terapii se skutečně silnými emocemi, jako byla zlost v ostatních lidech, a byl tak schopen udržet bezpečný prostor pro účastníky. To byl jen vedlejší produkt, v hloubi jsem objevoval svůj skrytý vztek a další energie a vydal se na cestu osvobození sám sebe od touhy po tom být milován, od své ovládající matky, od svého strachu, který jsem měl ze své vlastní síly, a strachu z intenzity své živosti. Učil jsem a tak si vydělával, ale důležitější pro mě byla cesta výcviku v humanistické psychoterapii u Richarda Drora a Davida Boadelly. Naučil jsem se být více otevřený a upřímný k ženám od samého začátku a mé vztahy se z kvantity přeměnily na kvalitu.

Jedno z mých pracovních míst, kde jsem učil, bylo v Brémách, na severu Německa, a objevila se příležitost učit reichiánské masáže a bioenergetické víkendy. Základna mých klientů se tak rozrostla, že jsem se znovu a opět rozhodl opustit stálé zaměstnání a usadil se v Brémách jako terapeut na volné noze. Skončilo to tak, že jsem tam byl jedenáct let, spoluzaložil jsem terapeutické centrum Roots and Wings a vedl individuální, večerní a rezidenční sezení a výcviky terapie orientované na tělo.

SkyDancing Tantra
Se svojí tehdejší partnerkou Monikou jsem se setkal na ukázce tantrické masáže, kterou pořádal Andro. Chtěli jsme tantru zažít, ale pokaždé, když jsme si zamluvili místa ve skupině pro páry, byla ta skupina zrušena. Nakonec jsme v zoufalství překonali strach a jeli na čtyřdenní skupinu s Margot Anand. Byli jsme tak zasaženi srdeční energií a živostí této skupiny, že jsme si okamžitě zamluvili místa v ročním výcviku, v pořadí třetím výcviku s názvem Training in Love and Ecstasy. Mě osobně zasáhlo sdělení, že je možné následovat autoritu svého vlastního srdce, a uvědomil jsem si, že se stále snažím dělat věci správně a tak se někomu zavděčit. Dobře, místo abych se tedy snažil být hodným hochem, snažil jsem se být hodným mužem, zavděčit se terapeutovi, s jehož myšlenkami jsem souhlasil, a už ne matce, jejíž myšlenky jsem odmítal, nicméně systém jako takový se nezměnil. Tantra nabízela hlubší rovinu svobody. Někdy mě okamžiky strachu donutilo projít i moje ego. Margot nás varovala, že během silných procesů se mohou vynořit dětské nemoci, které chtějí být uzdraveny, a opravdu jsem měl osm dní astma. Ale strach z odmítnutí se začínal proměňovat v pocit sounáležitosti, strach z nedostatečnosti jsem začal prožívat jako plnost a posílení.  

Po výcviku jsem Margot na dvou ročních výcvicích asistoval a poté jsem se připojil k prvnímu Skydancingovému výcviku pro učitele. Ten  jsem dokončil na své čtyřicáté narozeniny v březnu roku 1992 a stal se kvalifikovaným učitelem SkyDancing Tantry. 

Na výcviku s Margo nás bylo 64 účastníků a jenom deset z nás jsme byli v párech, takže došlo k tomu, že páry byly takovými druhořadými občany a že partnerské dvojice ostatní odsuzovali za to, že partneři k sobě vzájemně tíhnou kvůli pocitu bezpečí, namísto toho, aby byli svobodomyslní a krásní, sexy lidé. Já jsem byl odhodlán vytvořit  za a) tantru, která přesahuje narcismus, kde je důležitější energie než vzhled a za b) výcvik pro páry, takový, jaký bych ho sám rád zažil, který ctí zvláštní cestu partnerského svazku. Výcvik o tom, jak manifestovat  boha v muži a bohyni v ženě, vytvořit mezi nimi cestu úcty, která je uznávající a povolávající silou, vyvolávající v obou to nejvyšší. 

Druhý člověk se tak stává zrcadlem nevyvinuté části v nás. Láska není projevována jako postrádání a absence těchto kvalit u sebe sama, a proto ústící v potřebnou závislost na druhém, ale tím, že svého partnera vidíme jako učitele těchto kvalit, stáváme se postupně celistvými a dokonalými.  Margot neměla trpělivost s těžkými hádkami a boji, kterými vztahy procházejí, zatímco já jsem je vnímal jako možnost konfrontovat se s vlastními karmickými vzorci a najít osvobození místo toho, aby člověk přecházel od jednoho partnera ke druhému ve chvíli, kdy ho zrcadlo omrzí.  

S požehnáním Margot jsem tedy vytvořil výcvik tantry pro páry SkyDancing Couples Training a učil s Monikou v severním Německu pro SkyDancing Deutschland.

Stále ke mně docházeli klienti na individuální terapeutická sezení, ale terapeutické skupiny byly nahrazeny skupinami tantrickými. S Monikou jsme se rozešli, ale i nadále jsme spolu učili, včetně vedení prvních tantrických skupin a výcviků pro páry ve Spojeném království. Na festivalu v Černém lese jsem potkal svoji ženu Siggi, která Margot asistovala. Zároveň jsem byl žákem, pořadatelem a překladatelem pro Arwyn Dreamwalker v Německu. Arwyn je mocná šamanská učitelka smíšené irské a navajské krve, která mě naučila pobývat v času snění a držet rituální prostor a mocnou rituální energii. Také jsem studoval ohňovou medicínu kmene Quodoushka Swifta Deera. 

Když jsme čekali našeho prvního syna, rozhodli jsme se, že se přestěhujeme do Cornwallu, a tam jsme v roce 1994 založili SkyDancing Institute UK. Margot přijela na jeho zahájení do Gaunt’s House a k Posvátnému výcviku pro páry se záhy přidal první výcvik pro jednotlivce. Po několika letech cestování mezi Německem a Anglií jsem přenechal Německo Monice a jejímu novému partnerovi a z mé studentky Hilary Spenceley, nyní Shakti Tantry, se postupně stala moje asistentka a posléze spolu-učitelka. Mými studenty bylo i několik dalších současných britských učitelů tantry, mezi jinými Martin Jelfs, Leora Lightwoman nebo Jewls Wingfield. V roce 1998 začal první výcvik v České republice a zplodil generaci učitelů tantry.

Během těchto let jsem také vyvinul výcviky pro management, budování týmu, koučink a týmovou a projektovou supervizi pro BMW, Rover, Rolls Royce a Shared Intelligence.  

Nyní
O dvacet let později, stále učím tantru. Každá jiná cesta mého života vedla do další cesty: herectví vedlo k režii, režie k terapii, terapie k tantře; nicméně, tantra je cesta, která je stále zahalena tajemstvím a jejíž konec jsem zatím nenašel. Každý týden objevuji nové vhledy, a to i když učím na úrovni začátečníků, spirály významů odkrývají další, otvírají se nové dveře, vyvstávají nové otázky. A především, tantra mi dává pocit smyslu. Mám tu čest být svědkem léčení, transformace a rozkvětu živosti a kreativity téměř denně. Během těch dvaceti let se mnohé změnilo. Tantra má dobré jméno v alternativních kruzích, v médiích je však kvůli strachu, který si s ní lidé spojují, prezentována s posměchem, někdy dokonce jako vyložená senzace. Ještě stále potřebuje získat stejné uznání, jakému se těší jóga či psychoterapie, jako seriozní, život obohacující cesta, která může být k užitku každému, kdo hledá rozšíření svých možností. 

Tím, že tantru vyučuji, cítím, že jsem našel znamenitý způsob, jak uplatnit ideály, ke kterým směřoval Grotowski. Skupiny umožňují lidem hluboká, otevřená setkání bez masek, ba co více, bez ega, umožňují setkání se s tělem, srdcem a duchem. Odkládání vnějších zbytečností, se kterým začal Grotowski - kulisy, jevištní klenba, text,- bylo dokončeno vykořeněním herce, který divákovi dovolil prožívat pouze zprostředkovaně, a nahrazeno jeho přímou účastí a vlastním prožitkem živosti, energie, pocitů a vjemů, prožitkem vlastního ducha. Posvátné se stále projevuje jako smysluplné, čas, prostor, činnost a život nejsou reprezentovány nebo vyjádřeny symbolicky, ale jsou zasazeny do těla, aby je bylo možné zažívat přímo. Hluboký dotek, pospolitost a sdílení energie se stalo způsobem života, který lze předávat.