Co mě vzrušuje na tantře: revoluční aspekt tantry

Tantra znamená praktikování a prozkoumávání posvátné sexuality.  Nepohlíží se na ni jako na biologickou naléhavost, či libidinózní pud vycházející z našeho „id“, ani jako na pokušení ďáblovo snažícího se svést nás na scestí. Namísto toho je v tantře sexualita pojímána jako dar od boha nebo ducha, díky němuž  můžeme přímo prožívat božský či duchovní rozměr naší existence. Je to jedna z našich nejvíce přímých cest k tomu, jak zažít boha.

Jako taková je tantra součástí mystické tradice náboženské zkušenosti, která je v křesťanství ztělesněná postavami jako je Svatý František, Maří Magdaléna a Sv.Tereza, což jsou extatické vzory posvátné blaženosti spíše než vzory utrpení, které má být „ku spáse duše“. K mystické tradici dále patří tradice súfismu, Píseň písní, nebo Krišna a pastýřky, a tyto všechny cesty jsou paralelními  cestami v ostatních náboženských směrech. Přímé prožití boha bez nějakého zprostředkovatele je samozřejmě věc, kterou mnozí kněží a mnohé církve naprosto nenávidí, neboť se jejich moc a vliv zakládají na tom, že se považují za prostředníky mezi člověkem a bohem.  Mnoho uznávaných církví velmi rychle potlačilo sexualitu za pomocí zbraní morálky, pocitů viny a studu, a to pouze proto, aby udržovali lidstvo v pocitu bezvýznamnosti a v moci kněžích. Tak, jako bylo dvacáté století dobou osvobození a znovu-ocenění žen a ženského principu/ženskosti, bude jednadvacáté století dobou osvobození a znovu-ocenění naší sexuality způsobem který místo vykořisťování bude plný úcty.

Pro tantru je tedy sexualita jednou z důležitých cest jak zažít transcendentálno, jak překročit vlastní hranice a prožít sebe sama jako součást něčeho většího. Prožitek extáze – toho, že člověk stojí mimo svá běžná omezení a mimo iluzi oddělenosti, prožitek toho, že se cítí v jednotě se vším – ten se odehrává přirozeně a v každodenním životě při okamžicích orgasmu nebo sexuálního spojení.

Sexuální akt samotný je jedním z mnoha tatev, což jsou brány vedoucí od nás k životu kolem nás, od prožívajícího k prožitku, kde je dualita, oddělenost transcendována a dochází k okamžiku jednoty. Mnohé cesty meditace tento okamžik hledají, stejně jako o to usilují rituály jako např. půsty, rituální utrpení jako je bičování, nebo použití svátosti silových rostlin jako je mescal či ajahuaska. Pro tantrika má ale energie sexuality spolu se stejně důležitou silou, kterou je láska, význam v tom, že je součástí naší každodenní existence. Náš důvěrný vztah a to, jaký tanec mi sami s láskou a sexem tančíme, se stává naší duchovní cestou. Život a duchovno od sebe nejsou nijak odděleny. Tantra nás zve k tomu, abychom tyto dvě energie, které mají tu moc obrátit nám život vzhůru nohama, vědomě prozkoumali, abychom zničili své dokonale vytvořené plány, a namísto toho, abychom se tyto energie snažili ovládat či potlačovat, abychom se jim otevřeli, abychom se jimi nechali unášet. To je způsob, jak můžeme jejich energii použít k tomu, abychom pokračovali na své cestě osobní transformace a osvobození se od netečnosti a utrpení, a tak rostli do své velikosti a do svého duchovního rozměru.  Láska hory přenáší, a sexualita umí stvořit nový život. Je to původ našeho bytí, může být tedy mocnější a vhodnější síla, která by vytvářela naši vědomou cestu a manifestovala náš posvátný sen?

Další věc je, že potěšení se stává cestou k pravdě, a tudíž k bohu. Je to naprosté převrácení křesťanství, kde je potěšení bráno jako sobecké, ne-li přímo hříšné. Půjdeme-li po cestě potěšení vědomě, budeme-li rozlišovat a půjdeme-li v duchu, najdeme potěšení, které je ku prospěchu celku, které přináší dlouhodobě hodnotu, a uděláme vždy to, co je správné, a to ne, protože bychom měli (což ve svobodomyslném duchu vyvolá odpor), ale proto, že si to svobodně vybíráme, neboť to vede k většímu štěstí. Potěšení je průvodcem na cestě k pravdě  – sat chit ananda, pravda je vědomí blaženosti.  

Naše sexuální energie, vášeň v našem pohlaví, nebo v našich srdcích, nebo v našem duchu, tvoří, inspiruje, zasvěcuje; energie naší lásky, vyrovnanosti a čestnosti, tolerance a soucítění, udržuje; a naše vědomí rozlišuje a ničí iluzi.

John Hawken
(překlad Rebeka Hasselbarthová)